Nejdřív ke šmíře, pak do Národního

V době, kdy u byl u nás film ještě plenkách, bylo důležitou kulturní aktivitou divadlo. Byla divadla kamenná a divadla kočovná.Málokterý herec, který se uchytil v divadle kamenném (Národní divadlo v Praze, Mahenovo divadlo v Brně, Moravské divadlo Olomouc) neprošel nějakým kočovným divadlem, kterému se nehezky přezdívalo šmíra.

Každý z herců, který tuto cestu absolvoval, prohlašoval, že to byla velká škola života. Jistě měl pravdu.
·        Fungovat v polních podmínkách, kdy člověk nevěděl, jestli bude mít kde složit hlavu.
·        Večer deklamovat Shakespeara.
chudí lidé v historii
Historie kočovných divadel, v naší zemi, začíná roku 1849.
o   V čele stál principál, který vlastnil koncesi na podnikání, v oboru divadelnictví.
o   Koncesi mohl zdědit některý jeho příbuzný.
o   Většinou manželka nebo potomek.


Hladový jako herec

Divadlo, které se vešlo na jeden vůz, jezdilo od města k městu. Později začali divadelníci zajíždět i do vesnic.
–         Principálnebo některý schopný člen ansámblu, jel jako předvoj do vybraného města, a tam vše dojednal.
–         Nejdůležitější bylo povolení k vystoupení.
–         Lidé, zvláště na vesnicích, neměli ke kočovným divadelníkům důvěru.
–         Proto to s noclehem bylo leckdy složitější.
–         Nebylo výjimkou, že se divadelní soubor uchýlil na noc do stodoly.
–         Bylo to i z důvodů finančních obtíží.
–         Mnohdy si herci nevydělali ani na tu pověstnou slanou vodu.

Jedním z nejznámějších kočovných divadel, byl soubor Ondřeje Červíčka.
·        Tímto divadlem prošly známé osobnosti českého divadla a filmu.
–         herec Josef Kemr
–         herec a režisér Karel Lamač
–         herec a režisér Rudolf Hrušínský, který byl Červíčkovým vnukem.
divadellní masky
Herci kočovných divadel dělali záslužnou činnost. Zvláště v dobách, kdy to s českých jazykem a českou kulturou vypadalo bledě. Stačilo „nasadit“ do repertoáru nějakého českého vlastence a lidé opět zvedli hlavy.