Pokud jej tedy nechcete použít jako stůl nebo dekoraci, jak jsem učinil kdysi já, musíte se připravit na dost pořádnou dřinu. Já na něj přitloukl hezkou dřevěnou desku a hle, jaký venkovní stůl jsem udělal. Jenže na to musí být pařez vysoký a dostatečně silný. Pokud není, začíná boj.
Nejjednodušší a bezpracné (tedy skoro) je jeho vypálení. Prostě na něm dvakrát nebo třikrát uděláte oheň, na kterém si opečete buřtíky, či kousíček slaniny. Oheň necháte pracovat, nezalévat. V tom případě také velmi bedlivě hlídat. Kvílení hasičských sirén vás pak upozorní, že jste nehlídali dobře. Chybička se vloudila. Pozor, zlikvidujete tím pařez, ale už ne kořeny, které se mohu táhnout pěkně daleko. Pokud však nehodláte rýt do hloubky, tak časem vyhnijí samy.
Nu a pokud práci s ohněm riskovat nechcete, nachystejte si motyku, krumpáč, pilu, nervy a jdeme na to. A ještě si někde sežeňte kus železa, který pak budete používat jako páku, takový “pajcr”. Nejprve je třeba odkopat hlínu kolem pařezu samotného. Tím hned víte, kolik odbočných kořenů budete muset uřezat. I nad nimi a kolem nich je třeba hlínu odkrýt. Pokud to ošidíte, budete s ní později zápolit při viklání kořenem.
Takže nyní máte odkrytou hlínu. Určete si místo, kde budete chtít řezat první kořen a kolem něj si udělejte prostor. Zde použijte, co je po ruce, motyku, krumpáč, cokoli. Pak pilkou začněte řezat. Až kam to půjde. Nyní vezměte “pajcr” a zkuste kořeny i s pařezem v místě řezu nadzvednout. Pokud jste neošidili odklízená hlíny, neměl by být problém a pokud máte štěstí, tak v tom místě rupne a je to. Pokud ne, musíte udělat dořez, ten však půjde nyní lépe, protože budete mít na práci prostor.
Tím máte první kus hotov a u dalších pokračujte naprosto stejně. Podle druhu zeminy, síly kořene, a vaší trpělivosti se dá už odhadnout, za jak dlouho máte pařez venku. Pak už jen půjdete po kořenech, pokud tedy víte, že tam budete muset kopat do hloubky a kořen by vám tam vadil. A tím jste hotovi.
